Cembrit

Cembrit slaví 100 let

Kulaté výročí výrobního závodu v Šumperku

100. výročí výstavby závodu v Šumperku je významnou příležitostí k ohlédnutí se zpět a objektivnímu hodnocení jednotlivých historických etap. 

Řada změn vlastnických vztahů, na než navazovaly logicky i změny ve strategii podnikání, následované změnami výrobního sortimentu a potřebných technologických zařízení, budov a podpůrných provozů, byly vždy novou příležitostí pro všechny generace k vybudování pevných základů firmy - jako odkazu těm budoucím. S hrdostí lze konstatovat, že i naše generace v posledních 25 letech významně přispěla k rozvoji závodu a realizovala jedny z nejhodnotnějších investic za celé období. 

Kompletní konverze výrobního programu na bezazbestovou výrobu byla financována v počátku z vlastních zdrojů, půjček a později s přispěním hlavních dánských akcionářů. Poslední investice do navýšení výrobních kapacit upevnila naši pozici v rámci skupiny Cembrit Holding A/S.

Co do objemu technických jednotek výroby, ekonomické efektivnosti a produktivity šumperskému závodu patří jedno z předních míst.

Výrobní hala (1923)

Ohlédnutí za historií

Zahájení výroby azbestocementové krytiny v Šumperku před 100 lety předcházela prudká expanze tohoto odvětví zvláště v Evropě a celkově velká poptávka trhu po stavebních materiálech.

Rovněž oblast Šumperska v té době procházela řadou významných změn, realizovala se řada investic do rozvoje průmyslu převážně textilního, řemesel i stavebnictví. V této době vzniklo mnoho podniků v souvisejících oborech např. výrobna tkalcovských stavů, potravinářského zařízení, parní pily, cihelny, továrna na hliněné zboží a také firma Zenit - náš předchůdce. Industrializace v českých zemích ve druhé polovině 19. a počátkem 20. století vyvolala potřebu rozsáhlých stavebních prací a tím kladla vysoké nároky na stavební materiály, zvlášť na kvalitu, na rozmanitost, nové stavební prvky a krytiny.

Této konjunktury využil podnikavý šumperský stavitel František Hloch a v roce 1908 si dal patentovat u tehdejšího patentového úřadu ve Vídni zařízení na výrobu umělého kamene, v němž bylo možno pojit cement a vápno s vláknitými látkami, např. s azbestem. Další informace o patentu nejsou známy, pouze fakt, že od počátku čelil námitkám a později i soudnímu sporu o přiznání priority.

Dne 17. července 1909 zažádal František Hloch u tehdejšího šumperského okresního hejtmanství o povolení ke stavbě továrny za šumperským nádražím, tedy v místech, kde stojí závod dodnes. Žádost byla poměrně rychle vyřízena, již v srpnu dostal F. Hloch stavební povolení a v únoru roku 1910 zahájil výrobu v Závodech na výrobu azbestové břidlice ZENIT v Šumperku.

Nutno ovšem říct, že šlo o výrobu poměrně omezenou, spíš větší dílnu, neboť živnostenské oprávnění znělo zprvu na výrobu krytiny a v roce 1911 bylo rozšířeno i na obchod s cementem a živnost pokrývačskou. V následujících letech byl závod díky tomu, že členy společnosti se stala řada šumperských továrníků a bohatých měšťanů, postupně rozšiřován do skutečné tovární podoby: byly vybudovány skladištní prostory, rozšířena strojovna, vedle parní lokomotivy byl postaven i parní stroj pro vytápění závodu.

Sítárna (1923)

I přes počáteční nesnáze přežil výrobní závod v Šumperku 1. světovou válku, světovou krizi i 2. světovou válku na jejímž konci byl závod poškozen několika dělovými granáty a palbou z kulometů. Přesto již v říjnu roku 1945 pracovalo v závodě 180 dělníků.

Důležitým mezníkem v historii Výrobního závodu v Šumperku byl přechod na bezazbestovou technologii na následná úplná eliminace azbestu z výrobků při zachování užitných i aplikačních vlastností. Tato bezazbestová řada výrobků byla kryta patentovou ochranou registrovanou pod autorským osvědčením č.262 361 ze dne 20. června 1990. Vývoj byl dokončen plnou náhradou azbestových vláken v požárně odolných deskách, známých pod obchodním názvem DEKALIT P, s využitím vláknitých křemičitých přísad a kaolínu. Tyto lehčené deskové materiály našly využití pro obklady stěn v interiérech, požárně odolné podhledy, požárně odolné obklady ocelových konstrukcí nebo jako výplně otvorů, klapek, dveří případně jako dělící segmenty kabelových rozvodů.

Ruční zvlňování (1955)

Zvláštní kapitolou v životě firmy i celého moravského regionu byla povodeň v červenci roku 1997. Přihnala se bez varování jako následek nezvykle velkého množství dlouhotrvajících srážek a zaplavila během několika hodin doslova celý region. Už na ranní směně 6. července 1997 byly zaplaveny částečně skladové haly a část výrobních prostor. I když se provedla některá dodatečná opatření na zamezení vzniku škod, došlo k opakovanému navyšování vodní hladiny ze směru toku řeky Desná. V následujícím dnu povolila část železničního svršku dráhy Šumperk – Olomouc a došlo k celkovému zaplavení objektu. Voda sice rychle opadla, ale škody na zboží, zásobách surovin a majetku byly v řádech desítek milionů Kč. Výroba v závodě byla poměrně rychle obnovena za pomoci pracovníků z Berouna a firem, které povodní neutrpěly. Dne 8. srpna 1997 byl spuštěn zkušební provoz a dokončeny veškeré montáže. Následky ničivého vodního živlu byly odstraňovány ještě celý následující rok. Díky komplexní pojistné ochraně našich majitelů firma neutrpěla finanční ztráty. Podobná situace se opakovala v Berouně v roce 2002. Tehdy bylo rozhodnuto vybudovat protipovodňová opatření v obou výrobních závodech.

Letecký pohled na závod (1995)

Výrobní závod v Šumperku pracuje v souladu s integrovaným systém managementu jakosti ISO 9001 a enviromentálního managementu ISO 14001.

Zboží od dodavatele Cembrit můžete poptat - zde.