Tepelné izolace
Tepelné izolace ve stavebnictví jsou stavební materiály, které mají velmi malou schopnost vést teplo a slouží primárně k oddělení dvou sousedících prostředí o různé teplotě tak, aby se tato prostředí navzájem neovlivňovala.
Tepelně izolační vlastnosti materiálů jsou charakterizovány součinitelem tepelné vodivosti [W.m-1.K-1]. Hodnota součinitele tepelné vodivosti představuje množství tepla, které projde za jednotku času krychlí o hraně 1 m při teplotním rozdílu 1°C. Čím je hodnota nižší, tím daný materiál hůře vede teplo, tj. tím má vyšší izolační schopnost.
Ze součinitele tepelné vodivosti lze stanovit tepelný odpor R pro danou tloušťku materiálu a hodnoty součinitele prostupu tepla UN [W.m-2.K-1]. Požadavky na tepelně technické vlastnosti stavebních konstrukcí a budov řeší norma ČSN 73 0540-2 z roku 2007 - Tepelná ochrana budov. Mezi nejpoužívanější tepelné izolace se řadí:
• Výrobky ze skleněných vláken
• Výrobky z minerálních vláken
• Expandovaný pěnový polystyrén
• Extrudovaný polystyren
• Pěnové sklo
• Papírová drť
|
|
Užitečné vzorce
Součinitel prostupu tepla
U=1/(Rsi+R+Rse) [W/m2.K],
kde Rsi a Rse jsou odpory při přestupu tepla na vnitřní a vnější straně stěny a R je tepelný odpor stěny. Pokud se stěna skládá z více vrstev s různými hodnotami součinitele tepelné vodivosti a různými tloušťkami pak
U=1/(Rsi+ΣRi+Rse).
Symbol ΣRi znamená součet tepelných odporů jednotlivých vrstev. Tepelný odpor stěny respektive jednotlivé její vrstvy: R= / [m2.K/W], kde [m] je tloušťka stěny a [W/m.K] je součinitel tepelné vodivosti.
|

Hodnoty Rsi a Rse (závisí na směru tepelného toku):

|
|